I v našich vodovodech je voda již upravená. V některých jsou minerály, jinde fluoridy a v těch starých, kde ještě fungují olověné trubky mohou být dokonce těžké kovy. Naprostou samozřejmostí je chlor, který ničí skoro všechny bakterie. Ten se s tím nikterak nemaže, a proto se také vlastně používá. A ten také pijeme. Můžete být klidní, nemělo by to mít vliv na naše zdraví, protože je ho tam skutečně minimální množství. Dělá se to v podstatě dvěma způsoby. Ten první je takový, že se z plynného chloru udělá chlorová voda a ta se přidává do vody pitné. Druhá varianta je ta, že se přimíchává chlornan sodný. Obě tyto operace by měly mít stejný výsledek a to ten, že je voda hygienicky nezávadná.

Nejinak by tomu mělo být i u vody v bazénu. Samozřejmě, že v jiných poměrech. I zde je účel naprosto stejný. Vyhubit nekompromisně všechno, co by nám mohlo vodu v bazénu jakkoli znehodnotit. V našem případě například různé mikroorganismy. Ty tam opravdu v žádném případě nepotřebujeme, a proto musí nastoupit jejich nekompromisní likvidace. A proto je třeba vzít chlor a hurá na ně.

Není to nic obtížného, dnes se již vše řeší tabletami, které jsou speciálně upraveny na to, aby pomaličku uvolnily potřebné látky do vody. To se pak děje po celou dobu jejich funkčnosti. Použití zvládne i cvičený šimpanz. Prostě a jednoduše se chlorové tablety strčí do plováku a je to hotovo. Samozřejmě, že je třeba testerem měřit hladinu chloru ve vodě, aby ho nebylo ani moc, ale také aby ho nebylo málo. Je třeba se řídit tabulkami, které jsou většinou ke všem druhům chlorových tablet přiloženy. Také jsou k nalezení na spoustě internetových stránek. Pamatujete, že je dobré se jich držet, protože hodně chloru může působit komplikace. Citlivějším jedincům může působit zarudnutí kůže a svědění. Také oči mohou pálit a chlor bude cítit i mimo bazén.